Zná to asi každý z nás – zasednout k televizi, mnohdy i s pitím v ruce, a sledovat přímý přenos sportovního utkání svého oblíbeného týmu. Na čím vyšší úrovni se hraje, tím více vše prožíváme, a tím více lidí je k televizi přilákáno. Není divu, že například mistrovství světa či olympiádu sledují tisíce lidí.
Zde se však nabízí otázka, proč tomu tak je. Koneckonců, pokud nesázíme (a to většina těchto diváků nedělá), není pro náš život výsledek nijak důležitý. Nic se pro nás nezmění, ať už vyhraje Sparta či Slavie.
Odpověď musíme hledat v naší touze někam patřit, být součástí společenství lidí s podobnými cíli jako my. A právě to nám sport nabízí. Stát se fanouškem určitého týmu v podstatě znamená připojit se do jakéhosi klubu. Jeho čest a síla jsou pak pro nás přirozeně důležité.
To platí zvláště při velkých utkáních. Komentátoři se mnohdy diví, kolik lidí přijde například sledovat finále mistrovství světa v hokeji, pokud tam hraje náš tým. A je to právě proto, že zde se stanou součástí davu. A ten pocit, že někam patří, že spolu s ostatními lidmi podobného ražení sdílí tyto momenty, je pro ně k nezaplacení.
Z úspěšných sportovců se pak stávají doslova hrdinové, jejichž popularita se vyrovná těm největším hvězdám, a stejně tak i jejich příjmy. Není tedy divu, že se jimi touží stát mnoho dětí, ovšem jen několika málo z nich se to nakonec podaří.
Toho všeho jsou si samozřejmě vědomy i sportovní kluby, které toho využívají ve své propagaci. Díky tomu mají vyšší zisky jak z prodejů vstupenek, tak i upomínkových a jiných předmětů s logem daného klubu. Je však pravdou, že právě díky těmto penězům mohou získat lepší hráče a mít kvalitnější zázemí.
Avšak je potřeba si uvědomit, že se nakonec jedná jen o hru. Ať už náš tým vyhraje či prohraje, v podstatě nic se pro nás nezmění. Mnozí lidé totiž berou sportovní utkání až příliš vážně, a to škodí v podstatě všem, včetně sportu samotného. A to si rozhodně nikdo nezaslouží.
