Pokud tedy toho člověka nepochopíte, tak nepatříte do jejich komunity, jak je deska moderní říkat. Ale to vůbec nevadí, abyste na chvíli pomocí tohoto článku nenahlédli do jejich světa. Vodní dýmka je u nich zvaná též vodárko, farec, nebo vodnice. Všechno však vyjadřuje věc společnou, věc relaxační a tedy příjemnou. Vodní dýmka k nám přišla nedávno, ale je tady již hodně dlouho. Ačkoli se nedá její původ naprosto přesně doložit, kouřila se již před mnoha staletími. V některý částech naší matičky Země se však kouřilo pouze opium. Až poté se přišlo na to, že by se dal kouřit také speciální tabák.
Ten se míchal s včelím medem a dalšími příměsemi, a tak se vodní dýmka stala běžnou součástí života po celém světě. Mimo naši socialistickou vlast. Páni komunisté ji sem nechtěli, protože podle nich to svádělo ke drogám. Inu, byli kulturní a vzdělaní tihle pánové. Protože vlastně věděli, k čemu to sloužilo původně. Ale zpátky na zem. Vodnice se rozšířila, a i u nás si našla své místo. Spousta mladých si ji oblíbilo a nyní pořádají společné sedánky, kde se kouří a diskutuje. To zvládne i jedna společná vodnice. Není třeba ocucávat jeden náustek na šlauchu, protože tělo této šíši má více vývodů, a tak může kouřit více lidi naráz.
Nutno však dodat, že pořadatelé těchto seanci a také kuřáci sami preferují raději dýmku vlastní. K ní je potřeba další věci, jak každý majitel jistě ví. Hlavní je skleněné tělo, ale je potřeba i další. Kupříkadu hadice na vodní dýmku jsou nepostradatelné. Jeden konec se totiž dává do vany a druhý konec se opatří náhubkem. Rozumějte ne do vany v koupelně, a ne náhubkem na psa. Vana je jen další slangový výraz pro onu nádobu ze skla a náhubek je pochopitelně náustek. Kdo by si také spal konec gumové hadice přímo do úst, že ano. To by pak asi nebyl ten pravý zážitek.
